Nikdo

Stojím nad propastí, chystám se skočit. Určitě teď křičíte, abych to nedělala. Proč? Ptám se vás.
Zaznějí obvyklé odpovědi. Život je příliš cenný, nezahazuj ho, najdeš si jiného, smrt není řešení, bla, bla, bla.
Skočím.
Chladný vítr mi láskyplně čechrá vlasy. Vítám ho jako starého přítele. Usmívám se, konečně ticho, klid a tma, miluji tmu, víc než lidi. Očišťuje mě a probouzí smysly. Říkáte, že jsem blázen. Jsem Nikdo, nic víc a nic míň, přemýšlejte o tom až vás navštíví Smrt s vaším jménem na rtech. To mé nezná a tak se v klidu kochám pádem, do propasti lidského nevědomí.