Seděl sám v pusté krajině. Okolo nebylo nic než les.
Všude ležela sněhová pokrývka. Jeho společníci již byli mrtví.
Umrzli.
Pomalu padala noc. Neměl čím rozdělat oheň. Jeho ruce na to byly moc zmrzlé.
Snažil se neusnout. Věděl, že když usne, už se nevzbudí.
Měsíční světlo zalévalo celou krajinu.
Kolem se začali mihotat stíny. Všelijaké stíny.
Stíny, které žily vlastním životem. Bál se jich.
Nikdy neměl rád tmu. A teď tu byl sám.
Stíny se blížili k němu, zdálo se, že se s nám pohrávají.
Vypadaly jako živé. Různě se měnily a zvětšovali se.
"Je to tu, zbláznil jsem se."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Sugestivní
Faob
obraz, jen co je pravda, stíny na sněhu! Líbí! (Zdvořile: "začali mihotat" a "blížili" a "zvětšovali" s tvrdým y /stíny jsou podmět/; s "ním pohrávají" /nikoli nám/. Sorry.)
Výborné!
galahad
Výborné!
Tá tieseň z toho priamo čiší.