Daleko

Je tma. Hebká, svěží noc. Na obloze září hvězdy stálým žárem a měsíc vrhá světlo na zelenou, pozdně jarní stráň, svažující se k mořským vlnám, které něžně omílají břeh.
"Prosím, přinuť mě odejít." Na zemi sedí jemná bledá postava, v slzách šeptající svá přání. "Když se musím rozhodovat, tolik to bolí. Nedokážu je opustit. Ale tady už zůstat nechci. Chci pryč, daleko, co nejdál to půjde. Chci vědět, jakou mám cenu a kolik mám síly."
"S kým to mluvíš?"
Bledulka se lekne své sestry.
"Ach! ... S ním." kývne hlavou směrem k nebi.
"A myslíš, že tam je?"
...
"Je ve mně."