Vzpomínky na „jaro“

Poznámka: Výrok, který Daniel cituje, zazněl, tuším, z úst A. Dubčeka.
Poznámka 2: Já za to nemůžu. Mám opravdu špatnou náladu, vybavují se mi samé smutné věci. Ani mučit postavy se mi nechce.
---
„Šedesátá léta se v rokenrolu vzhlídla a mně byly tenkrát tři roky,“ prohlásil Jaroslav L. u oběda.
„Ty jsi v pětašedesátém? To už by sis mohl něco pamatovat,“ navázal Martin H.
„Já nevím. Z té doby si pamatuji jenom stíny za okny s květinovými záclonami, maminčin tichý pláč a podivný hluk. Pro tříleté dítě byl Sovětský svaz velmi abstraktní pojem,“ vzdychl Jaroslav.
„Tenkrát byly květiny opravdu pošlapané a jaro se zastavilo,“ parafrázoval Daniel von Drak výrok, který kdysi zaslechl u svých studentů.
„Můj strýc byl knězem. Ještě v té době byl v Boršově, pak už ne,“ řekl prostě Lukáš N.