Nesmělý

Nesoutěžní
Objevila se před dveřmi domu na minutu přesně, stejně jako poslední dva měsíce. Pomalým krokem mířila k zástávce tramvaje. Byla krásná, slunko se jí koupalo ve vlasech, se kterými si lehce pohrával vítr. Věděl, že nemá déle jak minutu, aby ji oslovil, příjezd tramvaje byl na minutu přesný.
Támhle je, ježiši, ta je krásná.
Ten zrychlenej tep tě asi zabije…
…už to trvá dva měsíce…
…potí se ti ruce, takže hlavně žádný podávání rukou…
…tak ji sakra oslov, co se ti může stát?
Poslední vteřina to celé rozhodla.
Tak jo, jde se na to!
„Ahoj, nezašla bys někam na kafe?“