Závislost

Uvařila jsem si hrnek kávy. Na chuť. Možná to byla jediná chvíle dne, kdy jsem měla chvilku klidu. Jenže později jsem si bez kávy už nedokázala představit ráno. Potřebovala jsem fungovat, tak jsem vždy této touze podlehla. Jenže když jsem si ráno dala kávu na probuzení, odpoledne jsem dostala chuť na tu chvíli klidu a vychutnání. Ne že ji do sebe hodím a začnu se starat. A tak jsem pila dvě kávy denně. Jenže kolikrát mě hezky zahřála, když jsem málo jedla. A tak káva na chuť byla až večer. Byla jsem v bludném kruhu, káva mě držela nad vodou.