Karoline

„To jste mi udělal schválně,“ řekla s úsměvem, který nebyl tak docela trpký.
„Pojmenovali jsme naši prvorozenou dceru. Obvykle to bývá záměrné,“ odvětil. Byl zářivě šťastný.
„Konečně jste pyšný otec.“ Pohlédl na ni lehce vyčítavě, protože četl mezi řádky. „Ne, nezlobte se. Tehdy jste nemohl.“
Svou první dceru Wilhelm poprvé viděl, když jí byl téměř rok. U tohoto setkání byl i Alžbětin otec podle práva. V tu dobu byl i on zářivě šťastný.
„Nikdy vám nebudu mít nic za zlé. Jste můj nejlepší přítel.“ Pohladila ho po tváři a se zašustěním sukní zamířila do vedlejšího pokoje. Setkat se s Karoline.