Veselá kráska
„Ach, Hedvi, jak Vás miluji. Nejméně na dvě roztažení rukou, tolik! A že jsem jenom komorník a Vy dcera továrníka? Nevadí, stejně utečeme, miláčku! Po svatbě se vše uklidní!“
Hedviga se smutně usmála. Takovýhle případ se jí letos stal již potřetí. Vždyť ho jenom políbila, pravda, trochu s jazykem, ale to přeci nic neznamená. A on mluví o vdavkách!
„To nesmíme, mamince by puklo žalem srdce,“ tiše vzlykla. Max pochopil a s úklonou odešel.
Když rodinu Procházkových o tři roky později odvleklo gestapo, nikdo si na scénu už nevzpomněl. Kromě mladého hocha s mrtvýma očima a dvěma blesky na výložkách.
Inspirováno Uličnicí z roku 1936.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hoch byl ten nápadník? Trochu
Hoch byl ten nápadník? Trochu mi to připomnělo Dům duchů
.
2x
Óóó, ano :-)
Óóó, ano :-) Já jsem bohužel Dům neviděl, zkusím napravit, stojí-li za to..
Stojí a kniha ještě mnohem
Stojí a kniha ještě mnohem víc
Páni. To je sakra dobré.
Páni. To je sakra dobré. Hedviga je teda číslo, ale tohle si nezasloužili ani jeden.
To je drsné!
A skvěle napsané, zírám, začíná téměř frivolně a červenoknihovně, končí temně a hororově! Jen tak dál!
Díky!
Díky!
To je teda drsné.
To je teda drsné.
Teda, děvče netušilo, s čím
Teda, děvče netušilo, s čím si zahrává.
A do prkýnka!
A do prkýnka!
Brrr...
Kolik takových bylo...
Uf, to tedy ťalo. Skvělé.
Uf, to tedy ťalo. Skvělé.
To to je síla. Perfektní
To to je síla. Perfektní drabble!