Nejmenší zlo
Omlouvám se za smazání a znovupřidání, trochu jsem drabble přepracoval.
Grigorij plný očekávání dorazil k Reisenweberovi. U vedlejších stolků už čekali další muži a prostor kavárny pomalu ožíval.
První se představil jako Wilson. Řekl, že by do Grigorije šel, ale prý od sebe bydlí příliš daleko. Popřál hodně štěstí a přidal doporučení.
Pak přišli dva muži. Hádali se o židli. Trockij s Leninem nebyli dobrá partie ani jeden, natož dohromady. Grigorij je rychle odehnal.
Z Károlyiho mrazilo v zádech. Byl až moc dominantní. Společná historie navíc od vztahu zrazovala.
Grigoriji Žatkovičovi zbývala poslední naděje. Sám zůstat nemohl.
Když si k němu pak přisedl odměřený prošedivělý muž s hustým knírem, nezaváhal.
Improvizace a domyšlené detaily. Ale takhle nějak na tom Rusíni po 1. světové válce byli.
Grigorij Žatkovič (Rusín, emigroval do USA) vyjednával s americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem o budoucnosti území obývaného Rusíny, dnes známého jako Podkarpatská Rus nebo Zakarpatská Ukrajina. Mimo jiné se mu povedlo přimět představitele světových mocností uznat Rusíny jako samostatný národ, který si zaslouží zasahovat do poválečného územního uspořádání. Právě Wilsonův souhlas byl třeba k realizaci připojení Rusi ke vzniknuvší ČSR.
Rusíni ne jednohlasně, ale nakonec rozhodli, že nejlepší z možností je Československo a byl to Grigorij Žatkovič, kdo s TGM vyjednával detaily ohledně připojení.
Kromě ČSR přicházelo v úvahu setrvání jako součást Ukrajiny, kde se ale dlouhodobě Rusínům nevedlo dobře a čelili kulturnímu a společenskému útlaku. V průběhu roku 1918 už také bylo jasné, že Ukrajina se jako sovětská republika stane součástí kolosu SSSR. Poslední reálnou alternativou zůstávalo Maďarsko, které po válce bojovalo o jakékoliv území, protože o velkou část po válce přišlo. Rusíni ale měli v živé paměti chování a způsoby maďarské územní správy a nechtěli zkušenost opakovat.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
