Ráno v Holandsku

Poznámka/upozornění: Tahle věc je všechno možné, ale určitě ne optimistická
Poznámka 2: V téhle realitě nežiju, omlouvám se tedy za případné úlety
Budí mě křik. Hodiny hlásí 4:08.
Na pár vteřin si ve svém Holandsku zastesknu po Itálii.
Pak hned vstávám.
Na dostatek spánku nemám nárok.
Křik se mění v jekot.
Mířím do dětského pokoje.
V příšerný jekot.
Pořád jsem si nezvykla.
Pouštím Majku z postýlky.
Rozbíhá se pryč.
Ječet nepřestává.
Padá.
Ječí ještě víc.
Vstává.
Běží dál.
Běžím za ní.
Beru knížku.
Majka je v obýváku.
Dupe na místě.
Křičí.
Říkám, že jí budu číst.
Přestává křičet.
Začínám číst.
Je čím dál neklidnější.
Čtu. Dvě minuty.
Ještě aspoň chvíli.
Začíná křičet.
A nejděsivější je vědomí, že nám tohle jednou bude chybět...
Poznámka vysvětlovací: Metafora s Holandskem a Itálií vychází z textu Welcome to Holland (dá se vygooglit i několik českých překladů).
Jinak Majku si představuju jako dítě s mukopolysacharidózou 3. typu. Ale na téma by seděly i další věci, PAS, SMA, ADHD, ...