Smutnění
Jistě bychom měli radost ze sourozenců. I kdyby pocházeli z alternativních dimenzí. Smrť se s nimi setkal v noc Všech ladem ležících.
Teď seděl u pracovního stolu a kostnatými prsty přejížděl po sklence.
„Alberte?“
„Ano?“
„Mám pocit, že stárnu.“
„Proč?“
„Zlomil jsem už třetí kosu. A ta drzá mládež se mě pořád snaží přechytračit. Jdu si pro duši a odcházím s posměchem.“
„Nemá to něco společného s Vašimi bratry?“
„Mám nemoderní metody. Měl bych si pořídit tu hučící věc, motorka se jí říká.“
„Nebuďte smutný. Já Vás mám rád takového, jaký jste.“
Nebyl si jistý, zda to jsou slova útěchy.
Nikde není psáno, že by Smrť nemohl mít občas depku ;-)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je pravda. Nějaký ten
To je pravda. Nějaký ten splín má občas každý. :)
Albert mi připomíná Batmanova
Albert mi připomíná Batmanova Alfréda, ale to je asi tím, že moc neznám Zeměplochu. Úplně je mi teď Smrťe líto.