Pokorný okamžik
Navazuje na Hru s ohněm.
Svítá. Nový den čpí spáleništěm a prožitým strachem. Oheň strávil sám sebe, zůstala zčernalá poušť a závěje popela, které vítr honí po pláních sem a tam.
Unavení vracejí se domů.
Otec jednou rukou tiskne k boku Jiříka, druhou objímá kolem ramen Jena. Vlasy mu zšedly popelem, tvář má strhanou vyčerpáním a přestálým strachem, ale oči plné úlevy.
Jeníkovi protíná tvář rudá spálenina. V očích mu zůstal odlesk plamenů, vzrušení z boje a vítězství, ale někde hluboko na dně také pokora.
Otec si se synem vymění pohledy: s nákloností a respektem.
Nany si najednou uvědomí, že Jeník je dospělý muž.
Svítá.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí.
Krajina po bitvě. Lidé po bitvě. Něco se změnilo, něco vyjevilo. Svítá do jiného dne. Pěkné drabble.
úžasný, zase
úžasný, zase
Moc pěkné. Začínám zjišťovat,
Moc pěkné. Začínám zjišťovat, že jedno denně mi nestačí ;-) těším se na pokračování (ovšem tučňáci...)
Moc pěkné.
Moc pěkné.
Tady se mi asi nejvíce líbí
Tady se mi asi nejvíce líbí zachycený vztah mezi otcem a Jeníkem. A bojím se, co bude dál.
Ta úleva. Ale zároveň nové
Ta úleva. Ale zároveň nové napětí. To ta poslední věta.
A sakra.
A sakra.
Skvělé.
Skvělé.
..
Ta vypálená krajina musí vypadat strašně. Bojím se, že svítá i Nany.