Obranář

„Ach,“ pravila Šárka a poklepala nohou. Kufr v pokoji nebyl. Samozřejmě. Okno bylo dokořán a záclony lehce povlávaly ve větru.
„Aha,“ dodala Šárka a sedla si na rozházenou postel. Měla se přesvědčit, jestli pořádně zajistila okno, než se vydala na pláž.
Nezbývalo, než sklesle čekat.
Ve tři ráno uslyšela šoupavé zvuky na chodbě. Vyskočila z postele a pootevřela dveře.
Pak je pootevřela víc, aby jimi kufr prošel.
Svetr, který ho táhl za sebou, se zastavil u skříně a vychrchlal chumáč vlasů.
Zloděj byl tmavovlasý.
Byl.
Svetr vždycky hrozně kousal, a tak ho Šárka radši nosila v zavazadlech než na sobě.