DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Povídala jedna moucha druhé drbně mouše
"Maxipes Fík má na boudě nápis: pozor kouše!"
Probíraly novinu, kde že chytil vzteklinu.
Tou dobou i Budulínek namáhal si šišku,
kdo že zakous před setměním starou kmotru lišku.
Liščátka si adoptoval jistý Otesánek,
nesežral je, jen chyt blechy - pro tvůj klidný spánek.
Spočítal si, liščí kůže, že mu hodně vynesou,
princezna se zlatou hvězdou nosí jednu s noblesou.
Princ tak v jídle objevil jen jisté myší ocásky,
ženu hledá přes inzerát, žije sám a bez lásky.

Synek ducha pohádek vrátil otci žezlo,
"za mé služby změn jen co by za nehet se vlezlo.

„Přistupte blíže! Jen pojďte, prohlédněte si lítou bestii, jakou vaše oči ještě nespatřily!“ Cirkusák vykřikoval do hlasitého povyku jarmarku.
Kolem inzerované klece se již shromáždil dav a lidé si stoupali na špičky, aby zahlédli šupinaté monstrum za železnými pruty mříže.
„Přistupte blíže, jen jeden krejcar vám dá zážitek na celý život! Jen blíže, jen blíže! Ne tak blízko!“ v tom okamžiku zahlédl skupinu dětí hned u mříže. „Bestie se snadno rozzuří.“
Děti nedbaly varování a ruce mříží prostrčily. Na to zvíře jen čekalo a mohutnými čelistmi sevřelo jednoho z výtečníků a vtáhlo ho dovnitř.
„Blíže! Přistupte blíže, krmení dravé zvěře!“

Než vstoupila do zelených plamenů v krbu, několikrát propochodovala kolem a pokoušela se ujistit samu sebe, že nemá důvod k obavám. Lin už roky o matce neřekla ani slovo, vždy ale mluvila málo. To nic neznamená.
Bella je přece její sestra. Jak děsivá asi může být?

Seděla v křesle uprostřed pokoje, který zažil lepší časy. Mnohé ze skvrn na stěnách až příliš připomínaly krev.
„Bello?“ Narcissa couvla, když se na ni Bellatrix podívala. Její oči připomínaly divokou kočku zahnanou do kouta. Okamžitě připravenou zaútočit.
Nenašla mnoho ze sestry a konečně si přiznala, proč Belinda křičí ze spaní.
Znovu už nepřišla.

Tarkin položil na okraj jámy blaster, který Teller při svém pádu ztratil. "Nejnebezpečnější predátoři Carrionu nevylézají před setměním," upozornil. "Vyčenichají vás a... No, řekněme že se tam dole skutečně nechcete zdržovat. Samozřejmě, i pokud se odtud dokážete dostat, k okraji svahu je to ještě daleko."
Moc by se divil, kdyby z tohohle Teller vyvázl živý. Náhorní plošina Carrion byla nebezpečným místem i pro člověka znalého místních poměrů, což teprve pro cizince, tím spíše s poraněnou nohou.
Za těchto okolností mohl Tarkin neúspěšnému atentátníkovi s klidným svědomím slíbit, že mu při příštím setkání poví o supertajném projektu Impéria u planety Geonosis.

Simon

Snažím se soustředit na latinu, ale místo toho sleduju Baze. Vím, že má něco v plánu. Musím dávat pozor a jednat hned, jak se o něco pokusí. Ráno jsem ho přistihl, jak se mi dívá na krk. Myslel si, že ještě spím. Ještě štěstí, že mám svůj kříž. Pro případ, že by mě chtěl pokousat.

Baz

Cítím, jak mě Snow pozoruje, ale navenek se snažím vypadat v pohodě. Je mi jasné, že si v hlavě přehrává horrorové scénáře toho, co mu nejspíš chci udělat. Pokousat? Zabít? Stáhnout z kůže? Nejspíš mu vůbec nedochází, že nejraději bych ho začal líbat.

Grófka Szentiványi zastihla grófku Erdődy, ako si starostlivo pudruje dekolt.
„Kam sa tak strojíte, moja drahá?“
„Môj muž dostal pozvanie od kapitána zbojníkov...“
„Môj muž ho dostal tiež,“ pokrčila nosom grófka Szentiványi. „Vari tam nechcete ísť s ním?!“
„Zbojníci odkázali, že bez žien tam ani nemusia chodiť,“ povedala grófka Erdődy a stíšila hlas do sprisahaneckého šepotu. „Vedeli ste, že zbojníci sú všetci do jedného... obrovské, mocné chlapiská?“
„Ale nehovorte...“ grófka Szentiványi sa začala ovievať vejárom.
„Navyše sú celí zarastení a divokí. A niektorí... vraj... aj hryzú!“
„Och, dosť už tých klebiet! Musím sa pripraviť na cestu!“ vykríkla náhle grófka Szentiványi.

Když Hermioně přišel dopis z Bradavic, nadšeně vyrazila s rodiči nakupovat potřebné na Příčnou ulici. Samozřejmě, že nejvíc ji to táhlo do knihkupectví, protože z knih mohla načerpat všechny vědomosti, ale těšila se i na nákup školních uniforem.
S očima navrch hlavy si jedenáctiletá dívka prohlížela všechny hábity, ale zaujaly ji i další věci. Třeba jeden úžasný huňatý svetr.
“Zkus si ho,” pobídla ji maminka.
Hermiona nadšeně zamířila ke kabince.
“Pozor, ten svetr...” přihnala se k ní madam Malkinová, ale Hermiona už byla za závěsem.
Vzápětí se odtamtud ozval vyděšený křik.
“...kouše,” dodala madam Malkinová a byla celá v rozpacích.

"Dejte si pozor aby vás nekousla," varuje mamka návštěvu, které zrovna otevírá dveře. Návštěvník nahlédne dovnitř a vidí jak se k němu s řevem a vrčením řítí mrňavý psík.

"Ále, ten mě nekousne!" prohlásí těsně předtím, než k němu psisko doběhne, a oběhne jeho nohy dozadu. Ozve se překvapené "Au!"

Záleží na náladě, mamka buď vydá omluvu, nebo "Já vám to říkala!". Dcera zatím lapí psa a přesměruje jeho pozornost na šišku, kterou sebere z košíku na botníku, kam tyto úlovky z procházek schovávají přesně pro tyto případy.

"Mami, tu šišku musíš mít připravenou předtím, po otevření dveří je pozdě."

Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Blesklo mu hlavou. Nezoufal však, než krusta zatvrdla, astrálem vyslal vědomí do psího mazlíčka. Zprvu mu, čtyři tlapy dělaly problém, ale brzy se přizpůsobil a upaloval do laboratoře pro ampulku s princovou krví. Pouze dračí krev, i když méně mocná, mohla zrušit kouzlo dračích kamenů.

Mezitím čarodějnice pomohla Yvanovi najít milého a společně ho vlekli ven. Bohužel natrefili na pádícího dobrmana. Pes, poslušen svých instinktů, upustil ampuli a zakousl se čarodějnici do nohy přímo do tepny. Než mladíci zareagovali, vykrvácela.

Ani Zmargodovi se nevedlo. Když se z roztříštěné ampule rozlila krev, krusta ho pohltila.

"Gabriel, what's the dog doing on my bed?" The archangel just looked up from his book.
"It seems that he's sitting there Sammkins, and it's our bad."
Sam in a little-frustrated move ruffles his hair. "First I can see him sitting Gabriel, but why he's even here. And this's still my bed, you've yours."
Gabriel stood up and when to pet the dog. "Well, this is Loki, my dog and I couldn't let him alone any longer. And don't worry he doesn't bite, but his master could." And with a shark as a smile, he threw himself on the hunter.

Sotva spatřila obálku Ministerstva kouzel, začala počítat do deseti. Teprve, když si byla jistá, že nevybuchne, povolala oba viníky.

„Pánové, přišlo rozhodnutí z Oddělení na prosazování magického práva. Právníci usoudili, že smrt pana Hilla není vina Bradavic. Nicméně naše zabezpečení smrtelných bylin shledali nedostatečné. Proto je škola povinna uhradit tisíc galeonů rodině Hillových. No, není to zrovna pakatel, ale požadovali desetkrát víc. Vzhledem k tomu že jste tyto potíže zapříčinili, očekávám, že se k nápravě i placení postavíte čelem.“
„Tak to prrr, Minervo,“ protestoval Neville, „klidně označím záhony Žraločnatky cedulí POZOR KOUŠE, ale za cizí blbost platit nebudeme. Odvoláme se!“

Na oslavu babiččiných pětašedesátin se sjela celá rodina - včetně jediného syna, nadporučíka Leopolda Sebastiana Treschla, který sloužil u pluku v Bosně.
Sedmiletý Karel neviděl strýce roky. Parádní uniforma, mohutná ramena, nakroucený knír, jiskrný pohled… Chlapec je fascinovaný.
“Pojď sem, Karlíku!” všimne si ho strýček. “Tak pojď přece! Copak mám na krku ceduli Pozor, zlý pes?”
Karlík se zasměje, v příští chvíli sedí strýci na klíně.
“Takže už máš pět sester. Hochu, to tě potěš! Já vyrůstal se dvěma a stačilo mi. Ale něco tě naučím,” ztiší spiklenecky hlas. “Budeš-li chtít, dokážeš si uzavřít mysl. My chlapi z rodiny tohle umíme.”

Dveře tiše zaskřípaly. Chlapík s bílými vlasy rozevlátými kolem hlavy se usadil ke stolku, vytáhl desky s všelijakými papíry a začal soustředěně psát. ,,Ale, Smouk dorazil," usměje se Tom za barem a vyndá z police vysokou sklenici. ,,Ještě počkej," zasměju se. ,,Třeba dnes překvapí!"

Sotva k němu dojdu a nadechnu se, aniž by vzhlédl, zabrblá: ,,Smouk fajr." A dál píše.
Přikývnu a odcházím zpět. Tom už to stejně dávno míchá...

Panák whisky s třtinovým cukrem, horká káva, navrch smetana.
Jednou jsem to ochutnala. Štiplavá, kousavá příchuť. Nedopila jsem to.

On však do sebe hodí běžně tři až čtyři. Každý ráno.

"Ahoj miláčku, už jsem doma!"
"...."
"Jak si se dneska měl?"
"Špatně."
"A co v práci, dobrý?"
"Na hovno!"
"Co chceš k večeři? Mam tady tu kýtu, tak že bychom si to dali s bramborem?"
"Nic nechci!"
"Představ si, že jsem cestou domů potkala svojí spoužačku ze základky, normálně už má tři děti. Šílený, co?"
"Hmpf."
"Kouknem se večer na toho Pána prstenů?"
"Na nic čučet nebudu."
---
"Co to je?"
"To je jenom taková cedulka, abych věděla. Až příště Slavie zase prohraje nějakej zápas, tak ti to pověsim na krk. Ještě měli Budu u vrat za pět vteřin, tak jak chceš."

Původně chtěla jen najít prstýnky po prarodičích, ale pak se do těch starých časů v lepence nějak zabrala. Večer plynul, Minerva seděla mezi krabicemi a listovala fotoalbem.
Na jeho stránkách poskakovala, lezla a vrtěla se Rowena. Minerva listovala odzadu, v představách nevěstu stávající se zase jejím malým pokladem, až došla na začátek. Její svatební fotografie. Takový krásný pár, tetelil se tehdy fotograf. Rojvol už tehdy měl v sobě něco nebezpečného, Merlin ví proč to neviděla. V úsměvu cenil zuby, nakláněl se blíž a blíž, jako by chtěl z fotky vystoupit.
Minerva album rázně zaklapla.
To nic. To jen vzpomínky koušou.