Ne: Viktor

„Může vůbec člověk milovat dva lidi naráz rovným dílem?“ ptal se Viktor a nevěděl přesně, jestli sám sebe, skleničky nebo Jiřího. Vedl monolog. Přítel poslouchal. Na konci měl přinést rozhřešení. „Někdy je fakt milej, Jirko. Ráno, když jeho rodiče nejsou doma, vstane přede mnou a uvaří mi kafe. Přísaham, že kafe od něj chutná nejlíp. Ale i tak myslim, že je to jenom chtíč. Že ho ve skutečnosti nemiluju. Prostě jsem si hrozně rychle zvyknul mít to mladý tělíčko k mání. Ale co až se mě jednou zeptá, jestli ho miluju a já řeknu ‚Ne‘? Můžu mu to vůbec udělat?“