Když se svačina zvrhne

„Hej, nech to.“
„Já chci taky mlíko.“
„Teď ho mám já.“
„Pitomečku.“
„Kozo hloupá.“
Křach.
„Jejda!“
„Co se tu děje?“ Vcelku zbytečná otázka, vzhledem ke střepům misky, rozhozeným mezi zbytky sladkých křupinek s mlékem.
„Za to může Vilda.“
„Nene. Tys to shodila.“
„Chtěla jsem mlíko.“
„Já ho měl první.“
„A dost!“ Hádka překvapeně ztichne. „Nechci slyšet žádné další dohady. Koukejte to uklidit. A na sladké zapomeňte! Oba! Dejte si chleba.“
„S nutelou?“ sonduje Vilda.
„S máslem.“ zazní nekompromisně. Tilda tiše pofňukává.
„Nebul,“ zabručí Vilda a skloní se k spoušti na podlaze. „Mám ještě schovanou sušenku. Můžeme si ji potom rozdělit.“