Kreativní kritika

Ta jedubaba s modravými vlasy
kučeravými jako dým
z věčné cigarety v dlouhé špičce,
povívá světem tam a zpátky,
kam jen ji vítr zavane
a křivá ústa nasají a řeknou:
"Poslouchej, ale tohle nejde."
"Co zas, principále?"
"Takhle nemůžeš psát o naší sponzorce."
"Píšu, co vidím, principále."
"Realita nikoho nezajímá."
"Rvete mi srdce, principále."
"Musíš to trochu nakadeřit, chápeš."
"Kde nic není..."
"Říkáš si umělec? Říkáš."
"Kumštýř, principále. Pouhý kumštýř."
"Nekušni a prostě to přepiš."
"Jak libo, principále. Jak jen libo."
Ten jedudědek s rezavými vlasy
namočenými v popelu
a jiskrou v oku zpola uhašenou,
papíry chrastí skoro jako kostmi...