Zemřít a pak jít dál

Otec stál na pahorku a svými slovy utvářel názory elfů. Slova přísahy se mi linula přes rty. Snad jsem je v hrůze opakoval po otci a bratrech. Potácel jsem se davem vpřed. Jít dál jsem považoval za svou povinost vůči otci. Nenáviděl jsem se, že jsem nic neudělal.

V přístavech jsem byl v šoku, že se něco takového mohlo stát. Meč jsem měl v ruce, ale použil bych jej jen v sebeobraně.

„Jsi v pořádku?“ chytil mne za ruku Maedhros.
„Mám pocit, že jsem zemřel. Že zemřela má feä.“ řekl jsem, neb jsem cítil, že slavík ve mně navždy zahynul.