DMD Bonus č. 6 pro 21. 4. 2019.

Mistrovství světa ve sportovní gymnastice narušila nečekaná událost, když krátce po zahájení programu prasklo břevno kladiny. Hrozilo, že závod bude zrušen.
Kobra jávská, která seděla mezi diváky, se naštěstí nabídla, že zničené nářadí nahradí vlastním tělem.

Ne všechny sportovkyně však kladině důvěřovaly. Ropuchy získaly nebývalou schopnost skákat a jedné z veverek drkotaly zuby natolik, že se po vystoupení musela zakousnout do sedadla v hledišti. Když posléze had roztáhl límec, k jedné z králičích gymnastek zavolali lékaře, kvůli podezření, že uprostřed sestavy dostala epileptický záchvat.

„Byla mi jenom zima,“ dotčeně komentovala událost kobra. „Zlostí nad tím nevděkem bych si nejraději odplivla.“

Má hlava je podivně lehká, zbavená tíhy, kterou nosila celý život.
Matka o ně vždycky pečovala, pokaždé mi vyprávěla, jak jsou důležité.
Zlomilo by jí srdce, kdyby mě teď viděla.
Ale - možná jsem její srdce zlomil už dávno.
Nic mi neodepřela a já toho zneužíval.
Je příliš pozdě?

Hospodine, už dávno jsem se k tobě neobracel. Neprosím o život. Slepý a vysmívaný... už chci jenom jedno. Dovol mi pomstít se na nepřátelích Izraele.

Řetězy zarachotily.
Že ho vyvlekli ven poznal, protože jeho holou kůži pohladil vítr.
Vzápětí pocítil známé šimrání konečků na tvářích.
Jeho modlitba byla vyslyšena.
Trhnutím skácel sloupy.

Procházel chodbami. Hledal místo, kde by mohl zůstat sám.

Užíralo ho to. Stále. Smutek nechtěl přebolet ani po několika měsících. Vždy si našel skulinku, jak proniknout do Severusova srdce.

Měl jsem udělat víc!

Svého úkolu dvojitého agenta se zhostil na výbornou, ale nemohl ani nechtěl počítat s takovou obětí. Pán zla slíbil, že Lily ušetří. Dopustil se hříchu, který mu Severus nikdy neodpustí. Najde příležitost, aby svou lásku pomstil.

Věděl, kdo Potterovi zradil, získal tu informaci snadno. Měli si raději vybrat toho pitomého Blacka, než tu krysu v lidské podobě, Pettigrewa.

Nezapomene. Nikdy. Lily Evansová bude navždy v jeho srdci.

Znám tajemství přísně tajné
proč ti přijde všechno marné
nemůžu ti vyjít vstříc
prostě ti to nechci říct

Můžeš bloumat ve dne v noci
nebudu ti ku pomoci
je to hrůza, však já vím
možná ti jen napovím

Proč chceš všechno nebo nic
sladký ďábel či zlý princ
proč nejde spát, když tak moc chceš
vymysli si dost dobrou lež

Až budou se ptát, proč jsi tu
sundej si tu ulitu
ne, nesundavej, nech si ji
bojuješ tu se zmijí

Čím víc chceš, tím víc to bolí
spánek rány nezahojí
oči, v kterých nechceš číst
bojíš se těch temných míst

Jedenáctá hodina už je skoro pryč, a já marně vzývám mozek, nápad nikde. Amygdalo, nemáš pro mě něco s depresí? Anebo úzkost, to ty taky umíš, včetně fobií. Nebylo by něco v dlouhodobé paměti? Určitě je tam něco deset patnáct let staré, co už nemůžu nijak ovlivnit, co bych nejradši udělal jinak, co si tak "rád" připomínám ve tři ráno. A co pre-frontální lalok, nemá něco z krátkodobé paměti, na co jsem zapomněl a na co už je pozdě? Zadní mozku, nebyly by nějaké primitivní pudy? Kůro mozková, vymysli něco. No tak, má někdo něco? No nehlaste se všichni, krucinálhimlhergotdonrvetršajskárlgot!

Ten den vál mistrál obzvlášť silně, ale Vincenta to neodradilo. Sbalil si stojan, barvy, na hlavu si narazil slamák, aby se chránil před ostrým sluncem, a vyrazil do polí. Jejich žlutá barva před žněmi ho inspirovala a naplňovala hlubokým štěstím.
Rozložil si věci, zahleděl se k modravým kopcům a začal na plátno přenášet svou vnitřní vizi.
Mistrál zesílil a jeho rozbolela hlava. Nevšímal si toho, ani když mu vítr strhl slamák z hlavy a odvál ho. Vlasy mu vlály kolem obličeje, ale on rychlými pohyby nanášel vrstvy barvy na plátno.
Byl konec dne a on cítil, že odvedl kus práce.

Kopec uprostřed ničeho. Zvlněná krajina táhne se do dáli. Aspoň tak mu to popisují.

Na kopci vyčkáme, vybudujeme hradbu.

Důvěřují mu svými životy. Tak jako už tolikrát.

Konečně přišel, ten druhý. Lopotí se se svými muži do kopce, výhodné to není.

Z vozové hradby vyletí salvy šipek, meče zařinčí, těla se srazí.

Napíná sluch, jeho věrný poskok je mu očima. Na statném koni, kmet pevný v sedle i ve víře.

Vnitřním zrakem přehlíží bojiště, byť ve tmě je sám.

Odhodláni, vzhlížejí ke svému Otci a bijí se za něj i za Mistra Jena. Za kalich.

Vedeme si dobře bratři, zvítězíme.

"Tak to bychom měli," usmála se Jacqueline a začala rekapitulovat. "Ještě nám chybí článek do našeho literárního okénka. Byl mi přeposlán e-mail s odkazem na zajímavou každoroční událost. Probíhá vždy v dubnu, takže pro naše dubnové vydání by to bylo ideální. Nějací dobrovolníci?" zeptala se. Všichni přítomní však jen mlčky uhýbali pohledem.
"Jane, mohla by ses toho ujmout?" řekla nakonec a usmála se.
"Ale, já už píšu o-" snažila se protestovat Jane, ale Jacqueline ji zarazila.
"Tohle ti nezabere moc času," řekla. "A ráda bych viděla tvůj úhel pohledu."
Jane jen zmlkla a kývla. Věděla, že stejně nemá na vybranou.

Vlastně to celé byla tak hloupá náhoda! Když vyšla na mýtinu, ten snaživý blbec už tam stál a projevoval podezřelý zájem o obsah jejího košíčku. Ještě to celé pokazí, pomyslela si znepokojeně Kuncová a přešlápla, protože ty křápy na nohou dřely jako čert.
"Jen pár bylinek, panáčku," zakrákorala medově.
"Á, lopucha," zaradoval se, "a celá popsaná neviditelným písmem, vida, vida..."
Vturánu se tam objevili četníci, otrhali jí falešné bradavice a spiknutí šlo do kopru.
"Nebojte, Kuncová," volal za ní ten trouba, "Napíšu o vás hru!"
No co, povzdechla si agentka. Změna je život. Hajnýmu holt napíše, že je na malinách.

Někdy, přikrytý pláštěm noci, nedokáže odolat. Pozdraví rozechvělou vrbu a běží po tiše křupajícím sněhu, svištící vítr mu pleská ušima. Přeletí jezero, na jehož zamrzlé hladině se odrážejí hvězdy a obrovská, stříbrná koule Měsíce, nezpomalí, když se k němu u lesa přidají tři stíny. Neohlédne se, někde uvnitř ví, že tam nejsou, ale nechce vědět jistě, teď ne. Svět je čistý, nezkalený, potřebuje ho takový mít, aspoň na chvíli.
Běží do úplného vyčerpání, dokud se větrem čechraná srst nezacuchá do nerozčesatelných chuchvalců. Ví, že až doběhne a přijde čas na nadechnutí a vzpomínky, bude obojí bolet.
Právě proto běží dál.