Protože trochu zapadlo a hrozně ráda píšu filosofií inspirované stoslůvky.
(A protože jsem byla nadšená, že mě na tohle téma (Periferní bicáček) vůbec něco napadlo. XD)
Stojí tam, v pozoru, připravení, muži hotoví jít do války, ač dosud jen ve svých představách. Tělem jsou stále chlapci, byť utužení pravidelným výcvikem. Stojí stranou - stále stranou, jen pozorujíce skutečný boj, dýchajíce pach bitevního pole, na kterém jim dosud nebylo dáno stanout.
Jen tam tak stál s očima doširoka rozevřenýma a hltal tu krásu. Těla se přelévala jedno přes druhé, barvy vířily a z třesku zbraní mu vřela krev v žilách. Dnes poprvé cítil divokou radost. Touha utéct zmizela. Ten, kdo ho po minulé bitvě sevřel v náručí a vášnivě políbil, padl před jeho očima, rozsekán protivníkem. Byl volný.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jako i poprvé mi některé
Faob
Jako i poprvé mi některé souvislosti unikají - ale napsáno je to parádně a závěrečný obraz je sugestivně nepochopitelný!!!
Jde o to, že jako všichni
Lee
Jde o to, že jako všichni děti řemeslníků se už od dětství učí tím, že se dívají, jak jejich rodiče pracují, mělo by to tak fungovat i u válečníků, takže děti jsou voděni na bitevní pole, aby mohli přihlížet kráse bitvy a učit se do budoucna, jak je vést, taková praktická a velmi brutální věc. :D
Že je konec nepochopitelný, to mě mrzí, v jakém smyslu nepochopitelný?
Na toto drabble si spomínam.
wandrika
Na toto drabble si spomínam. Myslím, že prvýkrát som ho nepochopila dobre a možno preto som nenapísala komentár (nechcela som vyzerať hlúpo :D).
Prvá časť je pomerne jasná, deti bojovníkov pozorujú a učia sa.
Pohľad zvonku sa zmení na pohľad zvnútra, očami jedného z tých chlapcov.
Ale koniec ma dokonale zmiatol. Prečo sa zrazu cíti voľný? A kto je ten človek, čo padol v boji? A vášnivý polibek? Ide o zneužívanie?
Ani dnes mi to tuším moc nemyslí :D
Aha, pardon, já myslela, že
Lee
Aha, pardon, já myslela, že to bude jasné, ale asi jsem tam viděla víc, než jsem tam napsala. Platón (ústy Sókrata) totiž popisuje, že kdyby si ti nejudatnější bojovníci po bitvě mohli vybrat podle svého přání dívku, nebo chlapce, kteří by se jim zalíbili, a nikdo by jim nesměl odepřít polibek, hned by byli motivováni bojovat lépe. Vzhledem k tomu, že tam nepadlo ani slovo o tom, co na to daná dívka, či (ještě hůře) chlapec, úplně mi z toho bylo špatně. Napadlo mě pak, jestli by dotyčný při pohledu na bitevní pole netoužil po úplně něčem jiném než triumfálním vítězství své strany.
Takže jsi to četla správně, chlapec je šťastný, protože ten, komu se zalíbil a kdo se mu hnusil, před jeho očima padl, jeho "problém" se tím tedy jaksi radikálně vyřešil.
Každopádně děkuji moc za komentář, o to víc, že jsi měla dojem, že se úplně nechytáš. :)