Nikdy jsem se nepovažovala za vynikající autorku, ale teď si připadám z formy i na své poměry. Nu, budu ráda, pokud si to přesto k někomu cestu najde.
Sylva: (Zamyšleně) Někdy mám pocit, že jsme zapomněli snít...
Elena: Myslíš? Vždyť pořád o něčem sníme. O lepší práci, o pozornějším manželovi, o hodnějších dětech, ...
Sylva: Zavrtí hlavou. Nemyslím takhle snít. Myslím spíš jako... Zarazí se. (S mírným nadšením) Pojď za mnou!
Sylva vyběhne z místnosti, těsně následovaná Elenou. Obě ženy projdou zahradou až k malému kopečku. Na kopečku sedí Petr, v ruce drží odkvetlou pampelišku a mluví k ní.
Petr: ... spousta dobrodružství!
Sylva: (Šeptem) Myslím spíš nějak takhle.
Petr: Foukne do pampelišky, chmýří se rychle zmocní vítr. (Nadšeně k odlétajícímu chmýří) Leťte, průzkumníci, nebojte se a poznávejte nové země!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Náhodou je to moc pěkné :).
Smrtijedka
Náhodou je to moc pěkné :).
*kačenka*