DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

Cvak cvak cvak cvak cvak
HRDINKA: „To stihnu to stihnu to stihnu! Musím!“ (statečně buší do klávesnice)
PÍSMENO K: „To je nějaký jednoduchý! Ona to snad dopíše! To nemůžeme připustit! Za mnou! Hned!“ (Sešplhává po okapu)
PÍSMENO L: „ Jdeme kluci!“ (Otevírá padák a mizí do větru)
PÍSMENO E: (startuje auto a odjíždí do zapadajícího slunce a vůbec mu nevadí, že už je dávno tma.)
PÍSMENO R: (Kope únikový tunel)
PÍSMENO Z: (Stopne si UFO a odlétá)
PÍSMENO W: (Otevře dveře a odchází)
PŮLKA KLÁVESNICE: (Je v luftu a škodolibě se chichotá.)
HRDINKA: Do pd, já s na to vysu! uva!

Žena: Vetře, ty, který létáš po celém světě, neviděl jsi mého manžela?
Vítr: Jak to můžu vědět? Vždyť já tvého muže ani neznám. Nepomůžu ti.
Žena: Prošla jsem celým světem, abych tě dostihla a zeptala se tě. Jak můžeš být takhle krutý?
Vítr: To není krutost. Jsem jen živel; pouhé proudění vzduchu. Osudy smrtelníků mne nezajímají. Kdyby ses zeptala Slunce a Měsíce, řekli by ti to samé co já.
Žena: Takže mi neporadíš?
Vítr: Možná přece. (odmlčí se) Kolik námahy tě stálo se sem dostat? Jdi a hledej svého muže mezi lidmi. Nemrhej své síly honbou za větrem.
(žena odchází)

Lord Kostimlat: „Hlášení seržante!“
Seržant Bělolup: „Dobyli jsme citadelu, vaše lordstvo. Poslední obránci jsou poraženi.
Lord Kostimlat: „Výborně. A co ten zrádce Grimalf?“
Seržant Bělolup: „Nebyl mezi obránci, sire. Našli jsme ho ve věži. Vzal si život vlastním mečem, pane.“
Lord Kostimlat: „Nabodněte jeho hlavu na kůl, ať je pro ostatní varováním, co se stane takovým psům, jako byl on. Vyvěste vlajky! Chci vidět Černého lva vlát na každé věži, na každé hradbě, v každém okně. Rozezněte trubky, nechť se zpráva o našem vítězství nese dolinami. Rozešlete posly a bardy. Ať celá země vidí, že Lord Kostimlat nemluví do větru!“

Alenka: "A maminko, kam poletí beruška?" (prohlíží si slunéčko sedmitečné na svém prstě)
Maminka: "To nikdo neví." (odpoví bez zájmu a dál se věnuje vyšívání)
Alenka: "Přece někam musí letět?" (zvedne se z trávy a jde k mamince)
Maminka: "Alenko, někam určitě poletí a také doletí, ale kam...to ví jen ono samo." (pohladí Alenku po vlasech)
Alenka: "A kde beruška bydlí?" (sedne si do trávy vedle maminky))
Maminka: "Beruška nikde nebydlí. Nemá dům."
Alenka: "Ale přece někde musí bydlet...?" (pohlédne na maminku)
(slunéčko odlétá z prstu)
Alenka: "Já už vím! Vítr je jejich domovem."

Statek Torchwood ve Walesu, nedaleko Cardiffu, kde je prováděn výzkum zvláštního chování ovcí aneb proč se ovce chovají jako ovce.
Sbližování se stádem.
Ianto: Pojď ke mně, já ti neublížím.
Ovce 1: Bé.
Ianto: Pojď sem, ovečko.
Ovce 2: (utíká za ovcí 1)
Ovce 3: (zvědavě si prohlíží, co má v ruce, pak se přidává ke dvěma předchozím)
Ovce 4: (vyděšeně) Béé.
Ianto: (přibližuje se ke zdánlivě spící ovci, vyděšeně na něj poulí oko. Zkouší jí zpívat) Máš, má ovečko, dávno spát.
Na scénu přichází Lisa.
Lisa: To je jako bys mluvil do větru, budou se stále chovat jako ovce.

Noc. Na nádvoří přichází AYRE. Trochu se potácí, občas mu ruka zabloudí k čelu. Sbírá kameny, odhazuje je ke středu nádvoří. Konečně z nich skládá obrazec, který nevidíme.
Den. MISTŘI obcházejí Ayreho obrazec. Teď vidíme, že je to kruh složený z ptáků s propletenými dlouhými krky. MISTŘI porůznu zkouší hvízdat, bezvýsledně.
Střídání dnů a nocí. MANDALA se pomalu otáčí; když se nad ni některý mistr nakloní, pohyb přestane.
Znovu noc. ERIK se převaluje v posteli, má těžké sny. Zdvihá se vítr.
ERIK usedne na kraj MANDALY, vytáhne flétnu. Hraje. Tóny zanikají ve větru. MANDALA se roztočí a rozezpívá v odpověď.

Další temná ulička. Přitáhla si kabát blíže k tělu. Drobný déšť ji stékal po obličeji.
Už jen kousek. Prudce zafoukal vítr. Už nelitovala, že neměla deštník, stejně by ji nepomohl.
V dálce za sebou uslyšela těžké kroky.
Přidala rychlost, ale neotočila se.
Došla na křižovatku a zabočila doprava. Doufala, že osoba za ní bude volit jiný směr.
Kroky se stále přibližovaly.
Dostala strach a přemýšlela, zda zvolnit a nechat se předejít nebo se ohlédnout.
Letmo se ohlédla.
Vysoký, mladý muž vypadal celkem sympaticky.
Během chvíle ji předběhl.
Oddechla si.
Nečekaně se na ni otočil a pronesl do větru: „Nemáš cígo?“

HORATIO (prechádza nočným hradom. Ktovie, čo hľadá mimo postele v takúto nočnú hodinu, beťár.):
Och, akéže to stony čujem v diali?
Pozrieť sa, či zdrhať späť?
Však zvedavý som, kto to žiali.
Obetujem chvíľu tomuto prípadu,
ba i minútu, i päť.
Hľa, tu zdroj môjho nepokoja!
Drahý Hamlet. Ale ani nie až tak drahý, ako spitý.
Fuj, práve grcá do vetra!
Povedz, princ, čo ťa tak zžiera, že si sťa osivo v riti?
HAMLET (bedáka):
Poviem ti, drahý priateľu,
že čo ma drží na nohách je veda. Veru!
Skúšal som, ako ďaleko doletí pečená baranina.
Vo vetre len do hnoja!

Knoxovo divadlo, zkouška reprízy Skutečného života Ježíše Krista
JEŽÍŠ: „Toto je mé tělo, promiňte, sakryš, …“
Režisér naštvaně vyskočí z křesla a šermuje herci scénářem před obličejem.
REŽISÉR: „Peterssone, buďte sebjistý, neříkáte to jen tak do větru!“
JEŽÍŠ: „Ale já…“
REŽISÉR: „Žádné ale!“ Dramaticky spíná ruce „Proč ti původní herci museli odejít a nastrčit místo sebe takováhle hovada-Peterssone, co to děláte! Pustě tu židli, povídám pu-
Tupá rána a zachroptění
JIDÁŠ: "Tak to jsi přehnal, kámo."
JEŽÍŠ: "Když mě už s tím větrem vážně štval!"
***
Prázdná silnice ,rychle jedoucí auto
JEŽÍŠ: Doufám, že to mrtvýchvstání u něj bude fungovat taky…

Prospero: Ted bije hodina: ten okamžik
tě vybízí, bys otevřela sluch.
Poslechni, pozor dávej!
Satirik (stranou): Dej pozor především
na listy své, by nevzal ti je vichr,
ó vládče nad živly, ó mocný čaroději.
Ariel: Fů, fů, vichře, duj!
Do větru buďtež rozhozeny!
Prospero: Ach, listy! Ach, já nebohý!
Z čeho teď budu předčítati Bouři,
když vichr strašlivý mně vyrval Dílo z rukou,
když Dílo Mistra marně rozlétlo se
do větru?
Satirik: Kdo moudrý byl, ten osud nepokoušel,
ó Prospero, ctný kníže milánský,
a part svůj dávno zpaměti se naučil. Těm druhým
nezbývá, nežli spolu s tebou klnout:
Do větru!