Hana si rozčileně prohrábla vlasy: "vo nás tady vůbec nejde!"
"A o co teda de?" nechápal Jakub.
"No vo to mrně," procedila Hana skrz zuby, "de vo to mrně."
Jakub nervózně přehlížel babky s kabelkami a zažehlenými kalhotami. Cítil jak napínají slechy, aby se jim ani slovíčko nezakutálelo pod poštovní přepážky.
"Voni vodjeli a já jsem teď bez peněz," vztekala se Hana.
"Poslouchejte paninko," jedna z tetek s vševědoucím výrazem jí poklepala na rameno, "děti jsou to nejdůležitější."
"Na to jste, paní, měla myslet dřív," ozvala se další a zašermovala kabelkou.
"No potěš," zaúpěla Hana, "tak už vim, co uděláme."
Kdo by si to byl pomyslel, kolik lidové moudrosti v sobě mohou ukrývat prosté ženy na poště.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Úplně je vidím. Takové se
Aplír
Úplně je vidím. Takové se najdou snad všude a nejen na poště. Líbí se mi "...slovíčko nezakutálelo".
Dík, já jsem z nich vždycky
Effatha
Dík, já jsem z nich vždycky trochu nesvá, jeden nikdy neví, co z nich může vypadnout