Výčitky

Ten sen se mu poslední dobou vracel.

Řítil se obrovskou rychlostí k zemi. Chtěl roztáhnout křídla, ale nemohl se pohnout.
Jeho zoufalé paralyzované tělo se rozpadalo na atomy chvíli rozžhavené, chvíli mrazivé. Duše kvílela děsivým křikem prostupujícím celou jeho podstatu.
Bezmocně sledoval, jak se blíží zemský povrch.

Pravda, spát nepotřeboval. Ale byl na to zvyklý.
Teď trávil dlouhé hodiny nad knihami. Když mu už ani tohle nepřinášelo pokoj, zmítal se v chaotických modlitbách.
Vytoužený klid mu přinášely jen chvíle s Crowleym. O to hůř ale pak prožíval svou noční můru. Bylo to varování?
Potřeboval cítit Boží přítomnost.
Ale Bůh neodpovídal.