Pohlednice

Daniel vyprávěl o svých rodičích pouze jednou. Jeho hlas zněl monotónně, jako by jen ledabyle odříkával naučené repliky druhořadé divadelní hry. Oči mu ztvrdly a odvracel hlavu, Ondra si však všiml třesoucích se rukou.
Kamaráda, který Danielovi přál k patnáctým narozeninám, otec téměř shodil ze schodů; matka křičela. Daniel strávil následující týden u babičky. Nakonec se k ní přestěhoval natrvalo. Když zemřela, zdědil po ní malý byt a veškeré její úspory. Sedm let své rodiče neviděl; tři roky tvrdil, že již nemá žádné příbuzné.
Když před Vánocemi našel ve schránce pohled s pozváním domů, poprvé se před Ondrou doopravdy rozplakal.