Kocour

„Vsadím se, že je po něm.“ řekl Bohouš, když se skláněl nad bezvládným tělem Kocoura, které našel ležet před hospodou.
Majitel toho těla dělal čest svému jménu. Přežil cestu do Ostravy ve sparťanském dresu. A zpáteční cestu do Karlína v dresu Baníku. Přežil tři manželství i množství mimomanželských výletů, které končily úprkem po schodištích, lešení, střechách, okapech. Byl okresním rekordmanem v naměřeném počtu promile. Přežil noční šlofík na Křižíkově. Zimní seskok z Libeňského mostu. Čas růží v Karlínském divadle.
Ale splést si zelenou s absintem, to byl začátečnický přešlap.
Jedno oko se váhavě otevřelo.
Povislá ústa s námahou artikulovala.
„Pi-voooo.“