No, v podstatě takový krizový výkřik dle hesla "když nevíš, co s tím, dej to do veršů."
Magické proužky mají představovat pomyslná pouta, která vážou nápady dohromady.
A forma básně také není náhodná.
Už slunce sklání se a klesá ku západu
a mysl teskní a tápe po nápadu.
Snad střípky příběhů, po kterých tolik touží
tu někde bloudí a kolem hlavy krouží…
jenže se přitom nikdy neukáže
to pouto magické, co chytí je a sváže
a zlomky nápadů se v celek nespojí.
A večer pokročil, už tma se na svět snáší
a další hodina nic s sebou nepřináší,
jen hlava klesá a oči už se klíží
a před hasnoucím zrakem ve tmě cosi víří,
tajemné tečky, co slévají se v pruhy,
tančící prstence a vlnící se stuhy…
jen zlomky nápadů se nikdy nespojí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Výborně vystiženo!
Chrudoš Brkosl…
Výborně vystiženo!
Děkuji moc!
Esclarte
Děkuji moc!
Krásné. Verše a jejich rytmus
Aplír
Krásné. Verše a jejich rytmus mne tak nějak hladí.
Děkuji, Aplír, to mám radost.
Esclarte
Děkuji, Aplír, to mám radost.
Krásné!
Peggy
Krásné!
Děkuju.
Esclarte
Děkuju.