Pokřivená napodobenina loutny

Dvakrát do měsíce louka pod Arnenem ožije.
Nechodíme tam často. Ani nakupovat zeleninu a plátno, ani se kochat pištci a kejklíři.
Tentokrát ale po mnoha snahách získala povolení skupinka místních skřetů.

„Taková pokřivená napodobenina loutny udělaná z koženého bubnu," pohoršuje se kdosi. „A jak je to hlučné!"
„Šalmaj zní hlasitěji," ozve se za mnou. Faramir. Samozřejmě, musel se přijít podívat.
„Líbí se ti, jak hrají?"
„Velice. Ale moc si nevydělají," upustí do nastavené čapky stříbrnou minci.
„O to jim možná ani nejde."
Přikývne. ,,Snad tu nepoteče krev."
„Jen zpívají."
„Mám spíš obavu, aby kvůli nim nestrhl rvačku někdo z našich."