Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
“Přistupte blíže, nejčerstvější ovoce v říších!”
Snědý stařík stál nad stánkem plným exotického ovoce. Z davu se vynořila dvojice zákazníků a zamířila ke stánku.
“Co tu máte, dědo,” zeptal se první.
“Rozplývavé hrušky z Pobřeží Slonů!” ukázal stařík na plato. “Nebo snad nadýchané melouny z plání Armaku?”
“Nevypadají nejčerstvěji,” komentoval druhý.
“A co třeba expresní jablíčka. Hotová exploze chutí,” usmál se na ně prodavač. “Ochutnávka pro vzácné pány, na účet podniku.”
Zákazníci odcházeli, každý v ruce jablíčko. První si kousl, chvíli sousto převaloval v ústech a polkl. A potom explodoval.
Druhý se otočil hledajíc staříka, ale stánek byl ten tam.
Arne sneaked up to the cage with the animal and put down his sleeping bag.
He didn’t feel any different as he was falling asleep.
And then... he was lost.
Series of images flying through his mind...
Shooting a girl on a cliff...
Shooting a man in a car...
“You cannot trust anyone...”
“You cannot trust MORIA...”
“MORIA...”
Dark, dark, dark cave... walking backwards...
Bright, bright, bright light and all those colors; tents, tents set up, magical animals everywhere, he should report this market to MORIA, MORIA, now follow the colors to the cave...
Who am I?
He got lost.
Jen pro vysvětlení, moji spolukolegové baristé se občas vyskytují nejen u nás v cukrárně na Letné, ale pravidelně třeba i na farmářských trzích na Heřmaňáku (neptejte se kde to je, já tam paradoxně ještě nebyla xD). A občas se zcela výjimečně nachomýtneme i k jiným akcím :)
Tak jako já loni v září.
,,Co děláš v sobotu?" Zeptal se šéf.
,,Záleží, proč se ptáš," zasmála jsem se.
,,Co bys řekla na trhy, náměstí Míru, kafíčko před svatou Ludmilou... Bude tam nějaká dobročinná akce. Pódium, živá hudba... Byla bys tam s Lůcou. Já vás tam se vším odvezu dodávkou, zapojím kávovar a tak."
----------
Stan byl postaven, pult smontován, přepravky vynošeny z auta. Kávovar na místě, barel s vodou připojen, mlýnek zatím vypnutý. Nešel proud. Stánkaři pobíhali mezi sebou. ,,Už vám to jde? Nám taky ne." Organizátor s kabelem přes rameno taky pobíhal. ,,Už vám to jde?"
,,Dobrý den, capucino prosím."
,,Dobrý den. Nejde proud."
Naštěstí to po chvíli zprovoznili (ha, já už vím, kde je na náměstí Míru hlavní přívod proudu) a my mohly s Lůcou začít seřizovat mlýnek a nastavovat kávovar. Někteří lidé byli opravdu nedočkaví a stále se k našemu stánku vraceli s dotazem, jestli už to teda jde. Nechápali, že kávovar se holt musí NASTAVIT, včetně několika nepovedených epres, než se vychytá gramáž atd. A tak jsme svolily a prodaly espreso staršímu pánovi, který se ptal už asi po desáté. Kopl ho do sebe na ex, postavil kelímek na pult a se slovy ,,Kyselý. Příšerně kyselý," odkráčel. Lůcy pohled v ten moment vraždil na dálku. ,,Já to vim, že je to kyselý. Ale na toho chlapa to nemá!" xD
VAROVÁNÍ: Tento drabble je pro otrlejší, protože se týká velmi nepěkného tématu.
Nse Okoyno měla v očích slzy. Byla na dně. Zcela na dně.
Když spolu s dalšími dvaceti lidmi přejela na korbě pick-upu poušť z Nigérie, svého domova, do Murzuku, nedělala si naděje, že to byla ta nejhorší část cesty. Největší strach měla z moře. Ale to bylo ještě daleko. Stejně jako vysněná Evropa.
Pokračoval do Waddanu, ale tam si ji vyhlédl obchodník s lidmi a uprostřed noci ji z noclehárny unesl.
Právě tak, jako to dělalo nenáviděné Boko Haram.
Teď stála na dvoře na improvizovaném lešení s dalšími deseti ženami před davem mužů a překupník ji hodnotil na třicet dolarů...
Dnes jsem viděl dokument o uprchlické krizi, která stále trvá. Týkalo se to konkrétně trasy z Nigérie přes Libyi a na Středozemní moře.
Musím říct, že jsem si ani v nejmenším neuměl představit co všechno taková cesta obnáší. Bylo mi jasné, že to musí být velmi náročné, ale realita opravdu dalece předčí jakékoliv představy.
Cílem těchto nešťastných lidí je dostat se z hrůzy a bezvýchodné situace v jejich domovině pryč, někam kde se nemusejí alespoň bát o život. Ano, i mezi nimi se nepochybně najdou výjimky, ale těch je opravdu jen pár.
Bohužel celé toto snažení se stalo jen a pouze businessem organizovaného zločinu, kde lidský život znamená možnost zisku. Nic víc.
Je dobré se vždy zamyslet, kdo jsou ti "uprchlíci" a "migranti", že jsou to konkrétní lidé, kteří chtějí žít svůj život důstojněji a beze strachu a ponížení.
Františkovi se zrovna zdál nepřijemný sen - něco mezi zaspáním zkoušky, přednáškou před plným sálem bez oblečení a jednou jinou katastrofou, na kterou se teď vůbec nemohl rozpomenout.
V polospánku zamáčkl budík a jal se začít svojí přepracovní rutinu. Dnes měl důležitou pracovní schůzku, takže si dával zaležet. Celou dobu mu ale vrtalo hlavou, o čem se mu zdálo.
Cestou v autě se ještě kontroloval, oblek byl v pořádku.
V zasedačce byl první. Připravil si podklady pěkně na stůl, jenže když se prudčeji posadil..
TRRRRRRRH
Jenže zakázník je již ve dveřích. Hold se k nim tentokrát opravdu neotočí zády.
pokračování příležitostné série O dvanácti měsíčkách v Kounovských řadách
V Kounově probíhají každý čtvrtek farmářské trhy. Jsou široko daleko vyhlášené svým čerstvým zbožím a velkým výběrem. Značná část této chvály připadá na konto místním zemědělcům, ale když dojde na jahody, je do toho zapletená i magická moc Kounovských řad.
V přírodním parku si nemůžete jen tak udělat záhonek. Ledaže byste to tam dobře znali a věděli, kam se s ním ukrýt. Potom už není problém rozjet pěstební činnost a motyčku si předávat podle toho, jaký měsíc zrovna rostlinky potřebují k tomu, aby prospívaly.
Únor konečně pochopil svoji pranostiku, březen píše reklamní slogany a prosinec má zakázáno obsluhovat u stánku.
Not sure how many of you are watching Thai BL series but you can read this drabble even without knowing the fandom.
"This will look great on you," Tharn smiled and grabbed a bracelet made from tiny seashells. Then he wrapped it around Type's wrist. "Perfect."
Type looked back at him with a shy smile.
"Only if you get one as well," he replied.
The market at night looked magical. Or maybe it was because it was just the two of them. Their fingers intertwined.
"Hotel?" Tharn asked and gently kissed the back of Type's hand.
"Beach," replied Type with a cheeky smile.
And hand in hand, they ran.
_____________________________________________________________
Zol clicked "upload". She knew her readers just couldn't wait for another chapter.
"Pound for pound, that's a bargain. Have you seen the size of this guy?"
Tony slapped Steve's side so hard he flinched. Steve said nothing, adjusting his tuxedo. He could deal with Tony later.
"Walk," Tony whispered in Steve's ear, or rather, slightly below it.
Obediently, he took a few steps down the runway. It wasn't the first time he'd been paraded around on stage for a good cause. When Tony gestured, he did a turn. For whatever reason, the crowd gasped.
"Like I said, bidding starts at 500K."
Charity, Steve told himself. Behind him, Tony kept outbidding the audience.
Mohl by to být jakýkoliv díl, protože to je spíš jenom situační momentka.
Kdo to neví, Targoviště znamená taky "trh".
Targoviště.
Vesnice světa, město knížecí.
Splývajíce staré a nové pořádky, běžet lze dějiny viděti.
Možná.
(Pokud to tedy všechno byla pravda.)
Trh.
Tu ten, tu tam, hop sem, šup ven, náměstí kokrhá, bučí, mečí, ječí, křičí, pláčem a smíchem unavené k smrti.
Spěchem a shonem krouží stín v bohatém oděvu, předstíraje, že je chudý. Vybírá si. Kde koupí, a od koho.
Trh.
(Nakoupil dobře, zdarma.)
Pečlivě zašněrovanou odhaluje jediným škubnutím, tkanice se omotají kolem bezvládných, sladkých prstů, rozpraskaných sny a přáními býti něčí paní.
Trh.
Krk se nahýbá do strany, otevřená rána krvácí slzami s chutí zinku.
