Letos za nejpovedenější (a čtenářsky nejúspěšnější) považuji určitě drabble ze života, jedno (o mém boji s jógou) jsem už zařadila do e-knihy (Rady proklínané jogínky), do autorského výběru vám tedy přihraju jednu téměř pravdivou historku z mých poštovních dní :).
Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“
Název drabblu je veršem ze zmíněné písně a zároveň odkazuje k místu, kde se drabble odehrává – na velké poště, kde jsem pět let brigádničila, se místnosti, kde sedí doručovatelky, říká sál.
Testrem se myslí samozřejmě testr alkoholový, který se v případě podezření z intoxikace používá i u pěších doručovatelek, nejen u řidičů.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásně neuvěřitelná
Faob
To je krásně neuvěřitelná historka, dnes, když se jeden raduje, ba chtěl by tančit, buď zešílel, nebo je opilý!!! Výborné drabble!
Skvělý kousek, nevím, jestli
Esti Vera
Skvělý kousek, nevím, jestli jsem poprvé komentovala, ale líbil se mi už v dubnu :)
:) To mě moc těší, děkuju.
Smrtijedka
:) To mě moc těší, děkuju.