Když jsem byl malý, vyprávěla mi maminka příběhy o lesní víle, která tančí na světle luny a zpívá píseň noci. Vždy jsem ji chtěl vidět a slyšet její hlas.
Dospěl jsem a rozhodl se, že lesní vílu najdu a poslechnu si její píseň. Přišel jsem do lesa, prosekl sekyrou led a v odrazu vodní hladiny ji spatřil. Ale její zpěv jsem slyšet nemohl. Natáhl jsem tedy ruku a chytil lem jejích šatů.
Měsíc pohasl a les zčernal.
Ohnivý muž ve strachu skočil do jezera a vodník vzlétl v oblaka.
Tráva se rozpadla v šedavý popel.
"Moje nevěsta," odfrkl soumar soumraku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásné.
Esclarte
To je krásné.
Jak povídánky na černou
mamut
Jak povídánky na černou hodinku, pěkné :)