Vyčerpaně dopadnu na gauč.
"Už nemůžu, prostě už nemůžu."
Je půl deváté ráno a já jsem zralá jít spát.
Mlaďas konečně odešel do školy, mrňous se dožaduje úkolů, protože po nich čeká odměna v podobě tabletu (co jsme to jen dopustili).
Štěně si chce hrát. Chce si hrát pořád.
Psí dědek kvílí, neboť se nakonec zakousla do něj.
Králík v patře lomcuje klecí, jelikož už chce ranní dávku vitamínů, ptáci vedle řvou.
Zase je vyrušuje kočka.
Jen agama se vyhřívá potom, co jsem mu před čumák naservírovala šest sarančat. A jediné dvě pomocnice co mám?
Chrápou.
To jsme ale sebranka.
Sto slov nestačí na to, popsat ten mazec, co tu každé ráno probíhá:)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
no nazdar
Aries
no nazdar
No trochu ti ta zoologická
mila_jj
No trochu ti ta zoologická trochu přerůstá přes hlavu! (Promiň, ale cizí neštěstí, tak důvěrně známé, potěšilo.)
Až budu zdravá, tak to zase
Bublina
Až budu zdravá, tak to zase budu dávat, teď je to o život:)A to jsem nevypsala ještě lidské členy rodiny:D
Na to mě napadá takové to,
Owes
Na to mě napadá takové to, jaký si to udeláš, takový to máš. :D
Ano, má oblíbená věta:DA
Bublina
Ano, má oblíbená věta:DA neměnila bych za nic na světě, jen mě trochu omezuje můj pooperační stav, ale makám na tom;)
to s tím tabletem znám...
Arenga
to s tím tabletem znám... taky jsme dopustili, no...
Ale malá naděje tu ještě je.
Bublina
Ale malá naděje tu ještě je. Treba konečně půjdeme i z baráku, z vesnice, z kraje a ony poznají svět jinak než na ploše malé obrazovky.