Drsná pošta

Byla tuhá zima a rampouchy rostly odevšad. Mimo jiné i na naší schránce. Smáli jsme se, poněvadž to vypadalo, jako by jí vyrostly zuby.

Úsměv nám měl ale z tváří brzo zmizet...

Zazvonil pošťák, ruku od krve. V očích měl děs a chvějivě zašeptal: "Vaše schránka..." Nedomluvil, ale začal se třást a zmenšovat, až před námi stála další schránka, která vydávala zlověstné zvuky a řinčela rampouchy. Zabouchli jsme dveře a mohli se jen zděšeně dívat oknem jak naše schránka (a bývalý pošťák) kousají stále více lidí a ti se kvůli tomu také mění v schránky.

Došlo mi to.

Nemrtvá schránka