Tak toto se mi ale fakt blbě psalo.
Hlad. Krutý a neskutečný hlad. Nic jiného už necítila v této otrocké bídě, zbitá, hladová, ztýraná. A přesto tu bylo ještě něco jiného. Dítě. Její dítě.
Musí se rozhodnout, moc času už nezbývalo. Potom bude pozdě. Děsivé dilema kroužilo všude kolem a drásalo duši na kousky. Zoufalá si sedla a do rukou vzala malý kámen.
Pracovala skoro celou noc. V rukou jí zůstala malá třpytivá schránka. Velká tak akorát na slzu nebo dvě. Naposledy se podívala na své dítě. Ona musí přežít, tak velí unggue. Díky němu a pro něj. Protože ono se jednou vrátí. Až bude lépe.
Rozplakala se.
Terry Pratchett, Šňupec:
"Říkáš schrána slz?" Angua přikývla. "Jestli tak, pak jediný možnost. Ubohá skřetí žena, ona k smrti hladová, musí sníš své nově zrovna narozené dítě, protože ona nic nemá čím krmit. Já slyším, že vy jste přestali dýchat na krátkou chvíli? Taková věc stává. Je to hrozný pravda, ó ano. Ono to často hrozný pravda, když špatný kraj, špatný čas, kdy nic jídlo. A tak ona se slzou vytvoří malý unggue schránka pro duše jejího dítě, napláče do ní život a pošle pryč, dokud není lepší čas a dítě zase vrátí."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
...
gleti
Šňupec je můj nejoblíbenější díl.
To je veľmi smutné...
wandrika
To je veľmi smutné...