Koště, smeták a dvě pometla

„Není šéf nějaký přecitlivělý?” houkl Uriáš, opíraje se o své koště. „Kvůli takové hlouposti nás nemusel posílat uklízet před očistec.”
„Zametej radši, jo? Ty… zmetku pekelná,” naštvaně odsekl Petronel a oháněl se smetákem, až mu kudrlinky na hlavě poskakovaly. „Kdoví, co v té lahvičce bylo. Stejně, nebýt tvých hloupých nápadů, mohli jsme teď sedět někde v teplíčku.”
Uriáš se ušklíbl a konečně začal vyvíjet aktivitu, která by se při notné dávce fantazie dala nazvat zametáním: „Buď rád, že tady nemrzneš sám.”
Anděl něco zabručel, ale v duchu musel dát čertovi za pravdu. Skutečně byl rád, že mu Uriáš dělal společnost.