DMD č. 25. pro 25. 4. 2021. Téma: Cíťa

Nejdražší Mino,

škoda, že nejsi v Králově přístavišti s námi.
Přípravy jsou v plném proudu a už teď je nad slunce jasné, že to bude nejvelkolepější svatba, jakou Západozemí zažilo za hodně dlouhou dobu. Kromě toho to Margaery s králem opravdu sluší.
Nemůžu se dočkat. Jak mě znáš, na svatbách si vždycky popláču. Jsem si jistá, že na této v tom rozhodně nebudu sama.

Zdravím Tě a líbám.

Tvá milující matka.

Olenna přeložila pergamen, na dotýkající se okraje kápla zelený vosk a otiskla do něj pečetidlo s růží.
"Levý!" přivolala strážce, "odnes to krmičům havranů, ať to pošlou do Arboru."

Nikdy se svými city a pocity netajil.
Naopak, vždycky jim nechal volný průběh.
Dokonce je zaznamenal ve verších, v písních.
V takových, se kterými se dokáže každý ztotožnit.
Zpíval o bolesti i naději, lásce, dokonce i zradě.
To dobré i to špatné, co dokáže tryskat z lidských srdcí navždy zaznamenal na papír.
I když se melodie ztratily a zapomněly, emoce zůstávají stejné.
Mluví k lidem, mluví k Bohu.
Stále stejně upřímně, nepokrytě.
Jako zrcadlo ukazují dalším generacím to krásné i to ošklivé, co život přináší.
Nebál se zpívat.
Nebál se plakat.
Nebál se prosit.
Nebál se prožívat.
Podle Božího srdce.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do dediny nezájdeme. Mariena sa z Anglicka vrátila, čo tam tú Au Pair robila.
- Starý môj, pamätáš sa, ako sme jej chceli pred cestou valašku venovať? Že keď budú deti príliš hlučné, nech im ňou po hlave kydne a hneď budú chvíľu ticho.
- Veruže pamätám. Ale tiež si pamätám, ako od nás s plačom utiekla a predseda nám potom vynadal, že ju musel tri dni utešovať.
- Jaj, starý môj, ale pravdu som mal, na predsedu tá valaška vtedy zabrala bezchybne.

"Střih!"
Hlas režiséra protnul to napjaté ticho, které během natáčení panovalo. Kameramani postupně zastavili nahrávání. Reflektory zhasly a mikrofon se odložil. Jimmymu a Tommymu chvíli trvalo, než se vrátili do reality. Vášnivý polibek následovalo objetí a ani poté se od sebe nedokázali odtrhnout.
Jimmy se usmál a palci Tommymu setřel slzy z tváří.
"Ty citlivko," zasmál se a Tommy se ušklíbl.
"Ty máš co říkat."

***

"Asi bych měl jít," řekl Jimmy. Od konce natáčení uplynul týden. Strávili spolu celý den a až do večera hráli Mario Kart.
"Nebo můžeš zůstat," navrhl nesměle Tommy. Nastalo ticho. A tentokrát je prolomil polibek.

Draco jen stál a stále šokovaně hleděl na svou ženu. Ruce od krve, nešťastníkova hlava se válela opodál v trávě.
Ginny se na něj podívala a pozvedla obočí.
"Draco? Ale no tak, nebuď cíťa, vždyť si byl ve válce."
"Tohle je jiné," prohlásil a ruce se mu klepaly. "Vždyť ono,... vždyť on byl... prostě jenom..."
"Nadbytečný, už jsme se o tom bavili," povzdechla si Ginny. "Deset vajec, šest slepic, čtyři kohouti. Z toho by nebylo nic dobrého."
Ginny vlila vařící vodu do hrnce.
"A teď se pořádně dívej. Já to pokaždé dělat nebudu."
Z následného zápachu se Dracovi zvedl žaludek.

Na hladině pluje nebe, na nebi plují oblaka.
Kumšt je v tom, zachytit tenhle okamžik nikoli tak, jak ve skutečnosti vypadal, ale tak, aby vyvolal stejný pocit, stejný stesk.

Poškrábe se za uchem násadkou štětce. Co by k tomu asi řekla Zdenka? Přimhouřila by oči, nakrčila nos, na chvíli zadržela dech, než by vynesla ortel. Ještě pořád se jí v duchu ptá na její názor, i když si připadá rozbitý. Rozbitý, zraněný, uražený. Osamělý.

Nemůže se rozhodnout, jestli chce na plátno přenést to všechno, jestli má odvahu vydat své nitro v plen.

Říkávala mu Kýťo. Trefnější by očividně bylo Cíťo.

Sirius si pro sebe smíchem zabírá víc prostoru, než by potřeboval, pečlivě se snaží odstřihnout každý náznak spojitosti s vlastní rodinou, a stejně se někdy v noci budí s úzkostnou vzpomínkou na děsivé tmavé chodby, černou magii splétající se v krajkách po stěnách, rány, které mu bratr musel ošetřovat, hlavy domácích skřítků, zlověstně rázné matčiny kroky a její jekot, že přecitlivělé princezničky ve svém domě nesnese.

Rodina Siriusovi nemůže odpustit, že ho nezlomila. Není si tím tak docela jistý.

*

"Nebuď taková cíťa, princezno," strčí do něj loktem rozesmátý James. Pak si všimne jeho strnulého výrazu. Už nikdy takovou frázi nepoužije.

"Au Au" plakal Marigord, když mu Regis vyměňoval obvaz. Byl celý nasáklí krví a páchl strachem ze smrti. Medik si odříkal několik vědeckých slov, které mu pomáhali se koncentrovat a být v klidu.

" No tak marigolde, nefňukej tak. " Napomenul jej Gerald.
" To chce přebít myšlenky něčím... máš někde milenku? " Zeptal se lékař.
" Jestli ti to pomůže, pomohu ti ji sehnat od nás. " Přidal se Cahir.
" No stejně tam jedeme... " uvažoval řezník.
" A já ti mohu pro ni poradit květy do kytice... " přitakával mastičkář.

Přišla Milva s názorem " Jestli to nedáš sám, nestojí to... "
" Za nic... " Dodali sborem a rozřehtali se.

Svět zešedl vlezlým, chladným mrholením. Obloha je šedivá do modra, jílovitá země šedivá do hněda, kabátce postřílených zvědů sepraně šedé. Z široké krempy Ukkova klobouku odkapává voda. Fin zpod ní znechuceně hledí na dřevěnou selskou lopatu.
"Máme zakopat půltucet zvědů tímhle?"
"A co s nimi?
"Prostě bych je tu nechal ležet... Psi taky potřebují jíst! A když už mají jít pod zem, proč jsme je nenechali vykopat tu jámu předtím, než jsme je odpravili?"
"To by bylo nelidké!"
"Ale pohodlnější. Kapitán je hrozná cíťa! Pomož mi s nima na trakař, Hans, ta studna, co otrávili, stejně už k ničemu nebude..."

"Toss a coin to your witcher..."

Geralt se neovládl a obrátil oči v sloup. Tu Jaskierovou pitomou písničku mu teď vyzpěvovali v každé krčmě, kam zavítal. A když byl Jaskier s ním, bylo to ještě horší.

"No tak, Geralte, nebuď taková cíťa," přitočil se k němu rozjařený Jaskier. "Je to dobrá reklama."

"Ne."

"Ale ano! Jen se podívej, jak tě všichni obdivují!" Jaskier mávl rukama. Geralt se rozhlédl. Nikdo jim nevěnoval pozornost.

"Dobře, tak když se ti to nelíbí, napíšu novou píseň. Jak by se ti zamlouvala óda na tvoje pozadí?"

"Zabiju tě."

"Fajn, tak já teda vymyslím něco jiného."