Pod rouškou tmy

Všichni ostatní už šli spát. Ti dva se ale tak zabrali do hovoru, že úplně zapomněli na čas. Ještě se jim nechtělo spát. Jako by ani nebylo možné ukončit ten kouzelný okamžik intimity, kdy odhalili vlastní nitro tak, jako ještě nikdy.
Úplněk se skryl za mraky, takže do místnosti nepronikl ani jediný paprsek světla. Jemné rysy obličejů smazala temnota. Přítomnost toho druhého bylo možné jen neuchopitelně tušit.
Oba zkoušeli, jak daleko mohou zajít. Krůček po krůčku.
Bylo to pro ně tak nové.
Nepatrný pohyb ruky. Teplý dech na tváři. Dotek horké kůže na horké kůži.
Na ten polibek nikdy nezapomněli.