Ta nejnudnější válka

Martina padala únavou. Pohlédla s nenávistí na svoje nepřátele. Je jich tolik! Celé hordy, nikdy nekončící zástup. Bojovala s nimi několikrát do roka. Pokaždé doufala, že je to naposledy, že už tuhle válku nikdy nebude muset podstoupit. Pokaždé to bylo marné doufání.
Takže je tu opět připravená..je temná noc, město je úplně tiché, jeho obyvatelé odpočívají po náročném dni.
I Martina by chtěla jít spát, ale rozhodla se, že dnes bude bojovat, že už nebude tohle nutné zlo odkládat. Odhodlaně otevřela krabici se šitím, navlékla nit do jehly a s vervou sobě vlastní se pustila do hromady děravých fuseklí.