Ztracený ráj

„Já pro pana Serpense pracuju,“ kaboní se Vilém, „a pokládám ho za nejosvícenějšího člověka na planetě!“
„Už nepamatujeme lepší časy,“ nehledí na jeho rozladěnost Daniel, „kdy tu nebyl, ale ještě za našeho mládí existovaly vážné pochybnosti, zda není normální hochštapler.“
„Všechny vyvrácené!“
„Přesněji vytěsněné.“
„Bereš mi nesmrtelnost!“
„Která neexistuje.“
„Vždyť…“ Vilém vyskočí, obkrouží vozíček, až stane tváří v tvář, shlížeje, „ale co s tebou! Každopádně dělá lidstvo lepším, to nepopřeš.“
„Nejsem si jist. Pochybuji. Bojím se, že vůbec ne. Ale tobě to nevnucuji!“
Domluví do zad a prásknutí dveří.

Viděli se tehdy naposledy, žehrá o pár dní později Vilém Kovář.