Vracím ti žezlo. Už mi není
nic do požitků, zábav, dárků,
mé mládí, moje utrpení,
mé mládí, můj krvavý cárku.
Dnes se v příběhu přesuneme trochu jinam.
Pokládám pohár na dubovou desku stolu.
„Proč se tak hrbíš? Narovnej se! Lokty pod stůl!“ práskne matčin hlas. Zvedám ramena, ale rukáv se mi zasekává v díře po červotoči a převrhávám pohár. Kamenina zazvoní o kamennou podlahu a kus hrdla se uštípne.
„Proboha Markéto, co to děláš?“ vykřikne matka. Sklápím hlavu v očekávání proudu výčitek.
„Vůbec nechápu, proč jsi tak nešikovná. Ne, ne nešikovná – sobecká! Prostě nedáváš pozor, vůbec ti nezáleží na věcech kolem,“ stékají slova kolem mě a tíží jak průtrž mračen.
„To jsem zvědavá, kdo si tě vezme,“ končí matka na triumfální notu.
Choulím se zpátky do sebe.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Markéta? Tak teď jsem docela
Aries
Markéta? Tak teď jsem docela zmatená
Už jsem tam přidala legendu.
Jeřabina
Už jsem tam přidala legendu. Ty jsi takový můj lakmusový test pochopitelnosti :)
Nevím, jestli je správnej
Aries
Nevím, jestli je správnej detektor ten, kdo neudrží přečtenej text v hlavě dýl než tři minuty. Asi mě zmátla hlavně ta první osoba.
Markétu si kupodivu pamatuju.
strigga
Markétu si kupodivu pamatuju. Nemá to lehký, holka.. jsem zvědavá, jak se to propojí.
Ach ty matky, některé se tedy
Tora
Ach ty matky, některé se tedy na dětech podepíšou hodně.
Proud výčitek, který po
Kumiko
Proud výčitek, který po člověku stéká je neuvěřitelně trefný obraz. Chudák holka.