Zapovězená slast

Pískle se zvolna sunul městem. Když vzduchem zavalila příjemná vůně, přišla jeho chvíle.
Uměl v tom chodit.
Na jeho sotva ochmýřeném obličeji s upřímným výrazem bylo něco... co nutilo ženy, aby ho krmily.
Jen některá vyndá sušenky na parapet, už se setká s nadějeplným pohledem. A neodolá.
Nakrmte mě!
Tak dokáže navázat kontakty a sbírat informace.
Dneska už sebral dvě ovesné sušenky, hrst hnědáčků... a co to voní tady? To snad nikdy necítil...
O čtvrt hodiny později konzumoval svou novou lásku s nevídaným zápalem, zamilovaný až po uši.
A opatlaný taky.
Tak tomuhle se říká slanina!
Musí být má! Všechna!