DMD č. 21. pro 21. 4. 2022. Téma: Chtíč

Věděla, co se o ní šuškalo.
Dělala si z toho jen málo.
Ať si šeptají, jen když se bojí.
Dokud ona drží v rukou královo... srdce... nezmůžou nic.
Její krása se střetla s jeho touhou v ten pravý okamžik, aby ji vynesla na výsluní.
Co chtít víc?
Jenže pak se objevil on - prorok pouště.
A ten nešeptal. Nebál se.
Právě naopak, kdyby mohl, byl by svůj názor a obvinění vykřišel ze střech.
Její vnady nestačily na to, se ho zbavit.
Naštěstí je tu ještě její dcera.
Zdědila po ní leccos a ještě stále svou matku poslouchala.
Král se nemohl vynadívat.

Tušila, že ju čoskoro odhalí. Urobí však všetko, aby prežila.
Usadila sa do kresla a poslala vyšetrovateľovi koketné pohľady.
„Ohľadne vraždy Vášho manžela...“
„Nesadnete si, pane?“ Akoby ledabolo sa naklonila a odhalila hlboký dekolt s bujným poprsím. Zmyselne pohodila vlasmi a rukami položenými na nehanebne skrátených šatách sem-tam odhalila holé stehno.
Túžba po turkobijcovi silnela. Lomcovala ňou žiadostivosť, ale on odolával.

Verný svojmu menu odpovedal kamenným pohľadom, hoci v ňom vrelo pobúrenie a odpor. Keby nešlo o vysokopostavenú šľachtičnú, okamžite by pochodovala do klietky hanby.
Prekukol jej úmysly. V duchu zahromžil, aj zaúpel.
„Prosím, Bože, chráň nás pred takýmito diablicami.“

Slavná gekoní tenistka obvinila ze stalkingu jednoho z chameleoních podavačů míčků. Ten podle všeho nechal přerůst obdiv k úspěšné sportovkyni v naprostou posedlost.

„Zpočátku se na mě jenom díval,“ vypráví tenistka. „Pořád mě pozoroval minimálně jedním okem.“

Jen u zamilovaných pohledů však nezůstalo. Při sbírání míčků pomocí svého jazyka chameleon tenistku několikrát jakoby omylem olízl. Jednou ji dokonce téměř ulovil, ačkoliv ne tak, jak si představoval.

„Když zjistil, že mě nepřitahuje, pokusil se mě přitáhnout aspoň jazykem,“ uzavírá tenistka.

„To bylo až poté, co začala dělat mrtvého brouka,“ obhajuje se chameleon. „A já, když vidím hmyz, tak se jednoduše neovládnu.“

“Mámo, na mě to nějak přišlo,” ozval se do tmy mužský hlas.
“Prosím tě, neblbni a spi,” odpověděla mu rozespale žena.
Ozval se skřípot postele, jak se muž převalil na druhý bok.
“Mámo, já asi bez toho neusnu.”
“Dneska ne, bolí mě hlava.”
Chvíli bylo ticho.
“Mámo, já to ale asi nevydržím.”
Povzdechla si. “No tak dělej! Ale potichu ať nevzbudíš děti…”
Ozvalo se skřípnutí a… Nic! Otočila se, ale manželovo lože bylo prázdné. Našla ho až v kuchyni, jak do sebe cpe bábovku. Chytla koště a začala ho mlátit po zádech.
“Ty prasáku! To je na zítra pro návštěvu!"

"I think it's time to give her a break," Eagle came into the room and offered Lioness a hand: "I'd like to see what you can do now."
She actually smiled.
"How?"
"Can you still identify people the way you did when we first met?"
He led her into the HQ cantina. It was full of people she has probably seen couple times before.
"Tell me, what do you remember about them?"
She looked around and pointed at a young agent:
"Lust. Not surprising, he's about nineteen... maybe younger. Tried to convince you he's older so you'd take him in."

„Otče, co je to chtíč? Už jsi ho někdy zažil?“ zeptal se A-Yuan Lan Wangjiho jednou odpoledne u čaje.

Lan Wangji měl co dělat, aby se nezakuckal. Podíval se na svého syna s notnou dávkou překvapení. A-Yuan – ne, Lan Sizhui, uvědomil si Lan Wangji, jeho syn dospěl, aniž by si toho všiml – nevypadal, že by se nechal jen tak odbýt.

Lan Wangji měl asi něco podobného očekávat. Přeci jen, Sizhui byl ve věku kdy se o podobné věci začínal zajímat. Vzpomněl si na sebe v době, kdy Wei Ying studoval v Oblačných Zákoutích. Neměl tenkrát podobné otázky?

„Sizhui, chtíč je…“

Pískle se zvolna sunul městem. Když vzduchem zavalila příjemná vůně, přišla jeho chvíle.
Uměl v tom chodit.
Na jeho sotva ochmýřeném obličeji s upřímným výrazem bylo něco... co nutilo ženy, aby ho krmily.
Jen některá vyndá sušenky na parapet, už se setká s nadějeplným pohledem. A neodolá.
Nakrmte mě!
Tak dokáže navázat kontakty a sbírat informace.
Dneska už sebral dvě ovesné sušenky, hrst hnědáčků... a co to voní tady? To snad nikdy necítil...
O čtvrt hodiny později konzumoval svou novou lásku s nevídaným zápalem, zamilovaný až po uši.
A opatlaný taky.
Tak tomuhle se říká slanina!
Musí být má! Všechna!

Victor was sitting on a sofa, holding a glass of whisky. The fingers of his other hand were gripping the blond hair of a man, whose head was between Victor's legs.
But Victor didn't care. Everything felt numb. And yet, he still couldn't get him out of his head.
And suddenly, there he was. Or maybe just a fata morgana.
Victor pushed the man away but didn't move. His penis was now half-hard and exposed.
Henry was watching him, probably contemplating the same thing.
Should he? Should they?
Soon their lips and bodies were colliding, trying to satisfy their thirst.

Ze všech smrtelných hříchů se vždy nejméně obávala chtíče. Nebyl pro ni přirozený, to si alespoň myslela. Pak potkala doktora Turnera a její svět se otřásl v základech.
Zasvětila život Bohu, službě potřebným, modlitbám a rozjímání, řádu sester, které jí byly stejně blízké jako pokrevní. Nikdy si ani nepředstavovala, že by se mohla rozhodnout jinak.
Úsměvy, drobné doteky, dlouhé rozhovory a výmluvné pohledy byly plné čisté lásky, ale také něčeho mnohem lidštějšího. Touhy poznat, jaké by to bylo, kdyby se jí dotýkal všude.
Sestra Bernadette odložila hábit a věřila, že jí Bůh odpustí. Že chtíč provázený láskou nemůže být hřích.