Nejsem pravá šelma.

Ráno začal Geralt nakládat těla na jejich vlastní koně, které si večer prozřetelně přivázal ke kmeni.

„Víš, Elzee, někomu možná připadám jako šelma, krutá a krvelačná, ale takto je tady nechat nemůžu. Zakopat je, na to nemáme čas, odvezeme je do nejbližší vesnice.“

„A třeba se více dozvíme o tomhle, podívej,” sáhl do jedné ze sedlových brašen a vytáhl zlatý přívěšek, zdobený náhrdelník, hrst zlaťáků a další blýskavé cennosti.
„Nepřipadá mi, že tohle běžně vozí u sebe jezdci na cestě.”
Dívka přikývla.
Moc toho nenamluvíš, co, pomyslil si Geralt.
Dívka se pousmála.
Geralt se zamyslel, uvažoval, čeho si několikrát všiml.