Pučení

Otec je vyveden z míry, neuvyklý se něčeho vzdávat.

Nakonec ale vydechuje: "Cokoliv."

Kouzlo slyší. Paprsky objímaji Marianninu zdřevěnělou formu.

Magie si vybírá - jeho sílu? Léta života?
Nic nestačí. Chceme příliš mnoho a otec... není zvyklý obětovat. Světlo zabliká, pohasíná.

Otec tiskne dřevěnou dlaň, zavírá oči. "Mou vládu. Mou vazbu k Sychravu."

Záře mu vniká do srdce. Záblesk nás oslepuje.

Zvuk dřeva o dřevo. Marianna otevírá - zelené? - oči.

Stojí před námi. Kůži má jak březovou kůru, vlasy jako šlahouny. Je změněná - ale živá.

Pomalu zvedne dlaň, fascinovaně ji prohlédne.

"Překvapila jsi mě vlaštovko," zašeptá a její hlas zní šuměním listů