Zastávka

Moje telepatická pojistka nezmizela. Evidentně. Pořád mi buší v hlavě. Beru další papírový kapesník.
„Už to trvá dlouho.“
„Vždycky to přestalo.“
„Včera ne.“
Roman zastaví na benzínce, z batohu vytáhne pouzdro a podá mi je. Injekční pera. „Krizovka. Můžeš použít tři za dvanáct hodin.“
Jedno použiju rovnou.
„Určitě jsi tu Romanovu pojistku nezrušila ty?“ zeptá se Sabina.
„Nezvládli to ani zkušení telepati,“ zamumlám do kapesníků.
„Třeba nepotřebujete telepata, spíš…“ Sabina nenajde vhodné slovo.
Manipulátora. To je to slovo. Moje magické probuzení mohlo taky skončit průšvihem, kdyby mě naši nenaučili respektovat hranice a integritu druhých lidí.
Otevřu dveře. „Musím se opláchnout.“