I to je umění

Jestřáb se vrátil k ohni a vypadal zamyšleně. Liška ho vystřídá.
Na chvíli.
Mazlivý, jemný hlas skoro přede. Ptá se. Laškuje.
Odpovědi se nedočká.
„Tak nic,“ vrací se Liška a vypadá rozmrzele.
„Domluvím mu,“ vstane Vran.
„Ne,“ zarazí ho Rezka. Takhle se to nedělá. Takhle to dělat nemohou.
Jde sama, šerem.
K němu.
Nepotřebuje mu vidět do tváře. Jeho pohrdání cítí.
„Já ti rozumím,“ řekne tiše. „Už jsem to slyšela. Proč být otrokem, když můžeš být pánem?“
Tahle slova otevřou vodopád.
Když se po nějaké době vrátí k ohni, porovná své poznatky s Jestřábovými.
Splynou dohromady a vytvoří ucelený obraz.