Tentokráte Azíza. Už bych měl začít zakončovat. Snad Gloria dá dobrá témata.
Seděla sama vzadu na voze, který se kodrcal Pouští. Nudila se.
„Mladá dámo!“ Starý roztřesený hlas.
„Ano?“ Dívala se na nejstaršího člověka, kterého poznala. Neformálního vůdce karavany. Všichni si vážili jeho moudrosti. Se supěním šel vedle vozu.
„Vytáhni mě nahoru!“ Přikázal jí. Azíza ho vzala za ruku a pomohla mu posadit se vedle.
Chvíle ticha.
„Jsi nešťastná.“
„Nejsem…“
„To nebyla otázka. V příští oáze, mám přítele. Je to hrnčíř ze staré školy. Pokusím se ho přesvědčit, aby tě přijal jako učednici.“
„Ale já ne…“ nedořekla to, neboť stařík sklouzl z vozu a vydal se k jiné části pomalu putující karavany.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit