V kavárně, kde měl Rafael své administrativní zázemí, dotáhli Rafael se Saskií budoucí nájemní vztah do konečné písemné podoby. Saskie poté vyrazila do svého dosavadního podnájmu pro své propriety. Taxíkem si je převezla do Rafaelova bytu a poté se zastavila v kavárně za Rafaelem.
"Měj se tu hezky a po prázdninách se budu těšit!"
"Já taky," odvětil Rafael.
Na prázdniny měla Saskie naplánovány jiné aktivity, dílem v trvalém bydlišti, dílem i jinde. Ale do místa studia byla rozhodnuta se vrátit až těsně před začátkem školy. Rafael v kavárně osaměl.
Večer se u Rafaela v kavárně zjevil majitel domu.
"Jé, dobrý večer, pane domácí."
"Dobrý večer, pane kavárníku, zajisté je vám zřejmé, co mě k vám přivádí."
"Ovšem, jsem si vědom, že mám na nájemném dluhy. Velmi mě to mrzí a budu dělat vše pro to, abych to dal co nejdříve do pořádku."
"To doufám. Měl jsem vás za slušného člověka a velmi mě překvapilo, když mi správcovská firma avízovala vaše prodlení."
"Rád bych, abyste mě za slušného považoval i nadále. Na rovinu přiznávám, že jsem měl nečekané neodkladné výdaje, a proto jsem byl nucen zkrátit platby svých závazků všude jinde. Funguji teď finančně nadoraz."
"Jistě, za slušného vás mám doposud, to jsem se možná špatně vyjádřil. Kdybych vás měl za hovado, přišlo by namísto mě za vámi rovnou několik svalnatých mládenců z vymahačské agentury. Stále ještě věřím, že k tomuto se nebudu nucen uchylovat."
"Děkuji za důvěru a udělám vše pro to, abych ji nezklamal."
"Nezapomínejte též, že vám každým dnem naskakují poplatky z prodlení. Prostě se polepšete. Jsem rád, že tu v domě mám decentní kavárnu a ne nějakou ošklivou putyku, či jiný pochybný podnik, proto bych se jen velmi nerad uchyloval k výpovědi. Ale nebude-li zbytí..."
"Slibuji, že se polepším."
Domácí se rozloučil a odešel. Rafael zapřemýšlel, jaká je míra jeho nakrknutosti a jak moc vážně to myslel s případnou výpovědí. To bylo ale těžko odhadnutelné. Navíc Rafaela napadlo, že se u něj asi brzy objeví i další věřitelé.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit