30. kapitola

Safra, to děvče se mi sem už nasáčkovalo, pomyslel si Rafael. Ale nijak neprotestoval, neboť bylo v jeho bytostném zájmu, aby tento obchodní záměr klapl.
Saskie opustila balkón a vydala se na průzkum bytu. Záhy z kuchyně zavolala:
"Rafaeli, kde tady máš kávovar?"
"Žádný tu nemám. Můžu ti nabídnout turka nebo instantní."
"Ty, kavárník, mi nabízíš toto? Vždyť jsi mě učil, že takovéto kávy pravý barista neuznává!"
"To víš, jsem kovářova kobyla. A tvou návštěvu protáhnuvší se až do snídaně jsem neplánoval. Ale časem se polepším a kávovar tu bude."
Saskie se tedy spokojila s kávou instantní, Rafael ze svých skromných zásob vytvořil snídani pro oba. Poté Saskie zhodnotila své dojmy:
"Na mládenecký byt to tu nevypadá až tak zle. Jak jsi vlastně přišel k tomuto bytu, Rafaeli?"
"To bylo tak. Když umřel táta, maminku napadlo, že náš původní byt prodáme, pořídíme menší byt pro mě a garsonku pro ni. Abych prý měl startovací byt. Že by nebylo vhodné přivést si nevěstu do bytu ke tchyni."
"Máš velmi rozumnou maminku."
"To ano. Teď mi už jenom zbývá přivést si do tohoto bytu tu nevěstu. To ovšem až někdy časem, dá-li pánbůh, jak se říká. Nyní je aktuální tvůj potenciální podnájem. Pochopil jsem dobře, že tvůj zájem trvá?"
"Velmi dobře jsi to pochopil."
Během chvíle prohovořili vše okolo smlouvy a praktických okolností. Nakonec Rafael pravil:
"Do písemné podoby to dáme v kavárně. Takže si plácneme?"
Plácli si a Saskie konstatovala:
"Musím říct, že jsem nikdy neuzavírala žádnou smlouvu oděná jen do prostěradla."
"To jsme na tom hodně podobně. Já ještě žádnou smlouvu neuzavíral jen v trenýrkách."
Oba se tomu zasmáli a Saskie šla zrevidovat, zda už jí uschly šaty. Naštěstí uschly, takže si je oblékla. Rafael se též zkulturnil a oba spolu vyrazili do kavárny.