Kontemplace

Freija klečela nad oltářem a třídila si v modlitbě k bohyni myšlenky. 
Byl to pro ni nový zvyk, ale když se blížil čas ženy, pomáhalo jí to zůstat v klidu. Nechat tady všechny černé myšlenky a jít k porodu s čistou hlavou. 
V prvních dnech cítila jen strach. Bez vybavení, bez přístrojů, jen teorie starých učebnic. Ale tady ženy rodily bez pomoci dlouho. Jejich těla jako kdyby v sobě měla ukrytou pradávnou moudrost a zkušenosti žen předchozích generací.

A tak když teď ve své samotě zaslechla za zády vrznutí dveří oznamující, že je jí potřeba, vstávala s třepetáním radostného napětí.